Mistrovství Evropy v Římě 2024

7. – 13. června 2024

Na první reprezentační vrchol sezóny ČAS poslal všechny atletky a atlety, kteří splnili
podmínky Evropské asociace, takže v početné 53 členné výpravě se sešly tradiční opory
s novou vlnou buď zcela bez, nebo jen s minimálními reprezentačními zkušenostmi.
14 z vybraných atletů bylo z našeho atletického oddílu, 2 jsou zařazeni v ASC s jinou
oddílovou příslušností, 2 atletky USK trénují na Julisce i s našimi trenéry.
Hned první den se běželo rovnou finále smíšených štafet i s Víťou Müllerem. Bohužel
loňská senzace se neopakovala, štafeta doběhla na 6. místě v čase 3:14.24. Že se čtvrtkaři
v Římě většinou úplně nepotkali s top formou ukázaly také rozběhy na 400 m a nakonec i
štafeta 4x 400, která v improvizované sestavě s Patrikem Šormem zaběhla 3:06,70 a skončila
v rozběhu, celkově na 12. místě.
Druhý den házeli svoji kvalifikaci kladiváři, kde se našim také úplně nedařilo. Volodymyr
Myslyvčuk hodem 73,43 skončil celkově sedmnáctý, Patrik Hájek za 72,72 jedenadvacátý.
V neděli odpoledne proběhly mj. semifinále na 200 m, kde svoji pouť začal a bohužel i skončil
Ondřej Macík, který s časem 20,89 skončil celkově devatenáctý.
V pondělí dopoledne se běžely semifinále na 400 m přek., kde Vít Müller po hladkém
postupu z 1. kola ani nejlepším letošním časem 49,25 už nestačil na postup, v rozběhu 6. a
celkově dvanácté místo. V kvalifikaci oštěpu výkonem 55,57 zůstala celkově osmnáctá
Andrea Železná.
První finálovou radostí bylo pro nás pondělní vystoupení svěřenky Štěpána Janáčka Amálie
Švábíkové, která na první pokus skočila v tyči výšku 458 a to ji tentokrát stačilo na dělené 4.
místo. Také v pondělí večer si v osobních rekordech zaběhli senzačně postoupivší svěřenci
Hakima Saleha finále na 3000 m přek. kde Tomáš Habarta skončil desátý za 8:21,83 a
dvanáctý Damián Vích – 8:22,85. Senzací bylo i finále svěřence trenéra Najbrta Tomáše
Němejce, který sice nedosáhl na svůj semifinálový čas 20,52, ale šesté místo v Evropě se
počítá, byť síly už nebyly na víc než 20,91.
V úterý dopoledne se běhaly rozběhy štafet. V rozběhu 4x 100 m se naše kvarteto s Velebou
a Macíkem umístilo na páté příčce časem 39,22 a skončilo páté, celkově jedenácté. Jaroslavu
Jílkovi se s třemi křížky tentokrát vůbec nevydařila oštěpařská kvalifikace.
V úterý večer vrcholila cesta Nikolety Jíchové k nejvyšším metám a limitu na Paříž (už
v semifinále 54,59), když třetí závod ve třech dnech dokončila na čtvrtém místě za 54,91,

potřetí za sebou pod 55! Nikole Ogrodníkové po protrápených úvodních třech pokusech se
ve čtvrté sérii zadařilo na 61,78 (SB), což stačilo na páté místo. Dvoudenní cestu desetibojem
zakončil sice na pěkném 10. místě v osobním rekordu 8088 Vilém Stráský, ale ambice byly
vyšší, hlavně vzhledem k nominaci na OH. Pondělní stovka za 10,65 napovídala, že to půjde
samo, dálka mohla být lepší, ještě osobák v kouli 14,95, bohužel špatná výška (190) a pak už
to bylo vydřené až k patnáctistovce za 4:29,70.
Samostatnou kapitolou je Jakub Vadlejch, jediný náš zástupce v poslední den soutěží. Na
velkých akcích od roku 2017 téměř nepřetržitě medailový, leč bez zlata. Na medaili by se už
asi ani nevyplatilo sázet, nicméně prorazí konečně Kuba bariéru k titulu? No pěkně brnkal na
nervy fanouškům, trenérovi a hlavně sobě, ono to opravdu žádné režírované divadlo nebylo.
Podle kouče a asi i sebe měl kolem těch 86 – 89 házet určitě dřív, forma neskutečná, navíc
snad nikdy Kuba nehodil nejlepší pokus v soutěži až posledním hodem. Ale oštěpařské nebe
bylo spravedlivé, k neskutečné ráně probudilo v Kubovi na 6. pokus i potřebnou nadřenou
techniku a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Zlato má nejlepší Evropan.
Jak to platí o celé výpravě, tak i o atletech i atletkách z Dukly. Vedle tentokrát více či méně
úspěšných mazáků i velké naděje do budoucna…