PaedDr. Jiří Šimice

Jiří Šimice se narodil 22. června 1959. Vystudoval speciální pedagogiku na
Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V osmdesátých letech se věnoval
zdravotně postiženým dětem, zpočátku jako učitel na internátní základní škole pro
děti se zbytky zraku, později jako pracovník střediska vzdělávání Pražské
tělovýchovné unie. Zároveň působil i jako trenér atletiky a plavání zrakově
postižených dětí v pražské Slavii. Za vrchol v tomto směru považoval účast svých
svěřenců na paralympiádě v Barceloně 1992.
Významnou oblastí Šimiceho činnosti bylo podnikání. Spolu s manželkou, její
sestrou a švagrem založili na začátku devadesátých let rodinnou firmu na oblečení
Kama. Díky aktivní Jirkově znalosti norštiny má firma vzory a obchodní kontakty
zejména v severských státech. Její svetry oblékli mj. čeští olympionici na zimních
hrách v Turíně 2006. Stál také v roce 2010 u vzniku soukromé vysoké školy
architektury Archip v Praze, jejímž ředitelem byl až do současnosti.
Na Duklu poprvé přišel v roce 1971, kde se ho ujal Zdeněk Váňa, tehdy trenér
mládeže a sprintu na 400 m, pozdější trenér Tomáše Dvořáka, či Romana Šebrleho.
Ke sportu vedl Jirka i svoje děti a v souvislosti s tím se znovu objevil na Julisce,
tentokrát v roli trenéra mládeže. Když to atletika Dukly potřebovala nejvíc, ujal se role
ekonoma a místopředsedy oddílu. Díky jeho erudici ve financích a podnikání a
nezměrné pracovitosti vytáhl oddíl z jisté finanční a tím i personální stagnace k větší
dynamice a v důsledku toho k nevídanému rozvoji atletiky dětí a mládeže.
K tomu ještě v letech 2005–2015 předsedal celé Tělovýchovné jednotě Dukla Praha.
V časech, kdy na Julisce na přelomu tisíciletí bylo mimo členy Armádního
sportovního centra atleticky poloprázdno, se Jirka stal klíčovou osobností pro rozvoj
oddílu v oblasti mládeže. Mimo jiné i díky úspěšnému hospodaření oddílu přibyli
mladí trenéři, s tím nám rok od roku narůstal počet malých i větších atletů. Postupně
se původně od přípravek rozjetý systém projevil ve výsledcích na úrovni Mistrovství
ČR žáků, dorostu i juniorů. Vedle mnoha individuálních úspěchů naší mládeže jsme
naposledy byli velmi hrdí na republikové vítězství družstva juniorů v roce 2021 a
hlavně na letošní postup do finále Mistrovství ČR hned ve čtyřech družstvech
kategorií mládeže. Dorostenky byly bronzové, junioři čtvrtí, dorostenci pátí a žákyně
skončily na 7. místě. Nic ani vzdáleně podobného se mladým atletkám a atletům

Dukly dosud nepodařilo! Juliska se tak stala sportovním útočištěm nejen desítek až
stovek dětí z Dejvic, ale získala zvuk i v širším okolí.
Od roku 2013 čelil Jirka další velké výzvě svého tak všestranně naplněného života,
když nastoupil na pozici šéftrenéra atletů Armádního sportovního centra Dukla.
Skokem tak z pozice atletiky pro všechny přešel k řízení vrcholové atletiky s hlavním
úkolem úspěšně reprezentovat republiku. Do vysoce konkurenčního někdy až
egoistického prostředí zaměřeného na úspěch se od začátku snažil vnést něco ze
svého životního kréda, totiž vzájemnou úctu, pracovní pohodu. Chtěl abychom si
navzájem přáli, podporovali se. Neměl rád pletichy, klepy, závist. Díky  jeho osobě na
Julisce kulminovala vzájemná spolupráce oddílu atletiky, tj. hlavně mládeže a
výkonnostního sportu s profesionály Armádního sportovního centra, což přinášelo
úspěchy na všech úrovních.
Do jeho přání završit svoji kariéru šéftrenéra spolu s nejlepšími atlety Dukly na
Olympijských hrách v Paříži bohužel v neděli 23. října nelítostně zasáhl osud. Nedá
se dělat nic víc, než se i bez Jirky snažit o co nejlepší reprezentaci Dukly a České
republiky a tím tak naplnit jeho odkaz, i když nám pořád zatrne při pohledu na jeho
opuštěné místo ve stávající provizorní kanceláři, jako bychom nevěřili, že už ho tam
nikdy neuvidíme, neuslyšíme jeho vlídná a povzbuzující slova.

Tak šťastnou cestu ke Tvé nebeské olympiádě, milý Jirko!

Text: Rudolf Černý