Letošní republiku žáků hostila Břeclav. Počasí nám přálo a naše Duklácká výprava byla připravena bojovat, o co nejlepší výsledky.

Jakub Šedivý zaostal za svým osobákem na 100 m př. jen o dvě setiny, čímž si vybojoval účast ve finále, kde po menší kolizi obsadil 8.místo. V běhu na 200 m př. v rozběhu bohužel zakopl na poslední překážce, což znamenalo zmařenou šanci startovat ve finálovém běhu.

Diana Jirková startovala v běhu na 300 m. Již v rozběhu si zlepšila své osobní maximum a zajistila si tím účast ve finále A. Ve strhujícím finále, kdy jsme byli svědky nového národního rekordu vítězky Lindy Botkové z pražského Olympu, Didi opět překonala své osobní maximum a odváží si krásné 4.místo. Hodnota nového osobáku je nyní 40,19.

Na půlce jsme měli hned dvojí zastoupení. Anička Josková nebyla po nemoci v ideální formě, ale přesto zabojovala o co nejlepší čas. Na osobák to nestačilo a celkově Anička skončila na 16.místě.

V kategorii žáků startoval Kryštof Houdek. Kryštof si vylepšil své osobní maximum na hodnotu 2:09,32 a obsadil 15.místo.

Dalším závodníkem byl Filip Reischig. Filip si v sobotním závodě tyčkařů posunul své osobní maximum na 330 cm, kdy díky tomu poskočil v celkovém pořadí na 7.místo a nechal za sebou i pár favoritů tyčkařského závodu.

V neděli nastoupil do rozběhu na 150 m. Bohužel Filipův běh jako jediný ze 4 běhů zastihl nepříjemný silný protivítr (-1,8 m/s), který výrazně ovlivnil výkony celého běhu. Filip tedy nedosáhl na osobní maximum a nepodíval se ani do finále B, na které jsme cílili.

V chodecké závodě žákyň startovala Danča Goláňová. Danča si došla pro své osobní maximum 18:39,57 a potvrdila papírové předpoklady, když se umístila na 9.místě.

Na trojce žákyň jsme mohli vidět novou posilu týmu. Evča Kalábová, která začala s atletikou teprve v srpnu ukázala své kvality. V třetím závodě v životě si zlepšila osobní maximum na hodnotu 11:19,79 a skončila na krásném 5.místě. Můžeme se jen těšit, co nám Evča v budoucnu ukáže.

V neposlední řadě tým Dukly postavil 3 ze čtyř možných štafet. V závodě 4×60 m žáků jsme měli velké ambice. Až do poslední předávky vypadal závod velmi slibně a pravděpodobně by nám cinkla jedna z medailí. Ale přišlo zakolísání, které nás bohužel medaili stálo. Nicméně kluci ve složení Tadeáš Rákosník, Filip Reischig, Jakub Šedivý a Mojmír Novotný zaslouží pochvalu za bojovný výkon a i přes chybu velmi slušný výkon! Nakonec to stačilo na 9.místo.

Ve štafetách 4×300 m jsme věděli o silné konkurenci, ale i tak jsme bojovali ze všech sil.

Holčičí sestava Alžběta Rudolfová, Anna Josková, Žaneta Králová a Diana Jirková se nezalekla silné konkurence a doběhla si pro 13. místo.

Kluci ve složení Filip Reischig, Tadeáš Rákosník, Kryštof Houdek a Jakub Šedivý si vyběhali celkové kvalitní 6.místo.

Gratulujeme všem účastníkům a přejeme hodně štěstí do dalších bojů!

Text: Kateřina Starková
Foto: Tomáš Sekanina

Hodonín 2.-3. září 2023
Že se muži Dukly stanou mistry po dvaašedesáté v historii, bylo zřejmé až ve chvíli, kdy
jsme sice ještě měli na Brno a Plzeň ztrátu 40 bodů, ale nastupovali už jen oštěpaři, na ovále
čekala pro nás také jasná dvoustovka, následně takticky zvládnutá patnáctistovka (napřed
kluci chtěli zaběhnout časy, ale pak se rozhodli běžet hlavně na body) a úspěšné štafety.
Ženy by také rády získaly medaili, ovšem se zdravotními indispozicemi dvou z klíčových
závodnic to nebylo reálné, před oštěpem tentokrát i s Barborou Špotákovou to skoro
vypadalo na sestup, naštěstí ve finále docela pěkné páté místo jen o 2 body za 4. příčkou.
Letošní model soutěže nám vyhovoval zatím nejlépe – mistrem se stal rovnou vítěz
z Hodonína bez započítávání předchozích kol Extraligy, takže při normálním průběhu to hůř
snad ani dopadnout nemohlo. Přesto, že tentokrát bezprostředně po Budapešti nikdo
z vedení oddílu význam Hodonína nehrotil, velké duklácké srdce prokázali skoro všichni, kteří
nebyli zrovna zraněni nebo měli pro účast na OH 2024 významný mezinárodní start.
Nový systém bodování a počet družstev ale způsobil skoro všude víc než dvacetičlenné
startovní pole, což zejména někteří „technikáři“ nesli nelibě. Ovšem vítězce oštěpu
„kladeňačce“ Haruce Kitaguči dlouhá soutěž nijak nevadila, v Japonsku je to prý ještě úplně
jiné…
Konec sezóny a vítr až na horizontální skoky vesměs velmi nepříznivý hodně poznamenal
výkony. Vítěze z Dukly mělo 8 disciplín mužských, naše ženy vyhrály disciplíny dvě.
Pozoruhodný přerod (?) zaznamenala překážkářka Tereza Vokálová, když bezprostředně po
startu ve své disciplíně skočila 6,55 m do dálky s větrem a regulérním výkonem 6,31 m se
dostala do čela letošních českých tabulek.
V pozadí veškerého dění na Julisce je nenápadný Pepa Jičínský – tajemník atletiky, bez
něhož by se nejdéle do 10 dnů velká část naší činnosti hodně zkomplikovala nebo úplně
zastavila. Tentokrát jako obvykle výpravu do Hodonína jako vždy zorganizoval po všech
stránkách dokonale, navíc mu poprvé připadla role vedoucího družstva, která u tak
početného družstva vůbec není jednoduchá a nejednou se nám v minulosti povedla nějaká
bota, která nás jednou stála i titul. Tak tady úplně vše i díky Pepovi úplně vše dopadlo, jak
mělo = dokonale.

Na vrchol letošní světové atletiky – Mistrovství světa v Budapešti nominoval Český
atletický svaz 23 atletů, z nichž bylo 9 členů našeho oddílu a další dvě atletky (Nikol
Tabačková a Amálie Švábíková) připravující se s našimi trenéry na Julisce. Podle pravidel pro
účast z pohledu WA („ranking“) mohl dále startovat ještě půlkař Filip Šnejdr a mílař Sasínek,
kteří nesplnili požadavek ČAS, na špatné hraně rankingu zůstal desetibojař Ondřej Kopecký.
Pro řadu našich to byla zatím největší životní akce.

23letá Nikoleta Jíchová v rozběhu
400m p. zaběhla na postup pěkných 55,10, postup do finále přes zlepšení na 55,01 již byl
zatím nad její síly – celková 17. příčka.

22letý Ondřej Macík zvládl s přehledem svůj rozběh na 200 m na 3. místě za 20,40. Jeho, podle plánu první semifinále se kvůli havárii vozítek při dopravě na stadion běželo až jako poslední, což asi nikomu neprospělo a Ondra zaběhl „jen“ 20,71, čímž celkově skončil dvaadvacátý. Každopádně oba mají všechno před sebou a
dovedou závodit nejen doma a s dobrým větrem! To 24letému kladiváři Patriku se ještě
nedařilo. Určitě ale ocení zkušenosti z prvního velkého startu, kde zaznamenal nejdelší
kvalifikační hod 68,77 m, rozhodně za jeho možnostmi. Z rozběhu na 400m p. tentokrát
nepostoupil Vít Müller, který doběhl v čase 49,37 na 7. místě v rozběhu, celkově 26 místo.
Medaile přišly od zkušených. Ve smíšené štafetě 4×400 m se na bronzu v novém národním
rekordu 3:11,98 se podílel Patrik Šorm spolu s Krskem, Petržílkovou a Vondrovou a dále se
čekalo hlavně na oštěp. Ovšem zkušené vítězce Evropského mistrovství družstev Nikole
Ogrodníkové, ani Nikol Tabačkové či Ireně Gillarové se tentokrát bohužel nepodařilo
postoupit mezi 12 finalistek.

V závěru mistrovství jsme ještě měli kvalitní mužskou čtvrtkařskou štafetu. Ta se ovšem
ani s národním rekordem 3:00,99 matadorů naší čtvrtky Pavla Masláka, Patrika Šorma a
Petra Müllera s kladenským Krskem na 1. úseku tentokrát neprobila do finále!
Poslední českou naději na medaili v poslední den šampionátu se podařilo proměnit Jakubu
Vadlejchovi a to stejně jako v Eugene 2022 bronzovou, tentokrát po velkém boji, kdy
z průběžně pátého místa až na stupně vítězů poskočil až pátým, 86,67 m dlouhým pokusem.
Možná je otázkou, jak by průběh soutěže vypadal, kdyby před prvním pokusem již
připraveného Kuby na rozběhu nepřišla dlouhá stopka kvůli představování běhů. Ale tak to
na takových závodech bývá. Ti dobří se s tím jak vidno srovnat umějí a nevymlouvají se, byť
jde o nervy, o centimetry.

V české výpravě atleti a atletky trénující na Dukle téměř 50% zastoupení s několika
úplnými nováčky na MS, takže je nás pořád dobře vidět. Tak ať se v té raketově rostoucí
konkurenci dál držíme v popředí a sem tam to cinkne!

     Nejdůležitější domácí závod – Mistrovství ČR mužů a žen hostil poslední srpnový víkend Tábor na krásně zrenovovaném stadionu, doplněném tunelem, který byl vzhledem k deštivému počasí permanentně využíván k rozcvičování.

      Výprava Dukly dosáhla celkem osmi titulů. V sobotu se jako nejrychlejší sprinter ukázal Jan Veleba, který v celodenním protivětru na rovince dosáhl na stovce času 10,54. Druhé sobotní vítězství získala štafeta 4x 100 m Koška, Veleba, Polák, Macík ve velmi kvalitním čase 39,58. Na úvod neděle hodil kladivo 74,20 m daleko náš člen Volodymyr Myslyvchuk, ale ač výkonem první, zatím jako Ukrajinec nemůže být mistrem ČR, kterým se tak stal Patrik Hájek za 73,77. Senzačně se povedly překážkové čtvrtky, když si oba tituly ve velkých osobních rekordech zaběhli Vít Müller – 48,96 i Nikoleta Jíchová – 54,88. Hned první hod Jakuba Vadlejcha 84,68 stačil na jasné oštěpařské vítězství v často přerušované soutěži. Půlku si sama vítězně odtáhla Kimberley Ficenec, které to letos běhá výborně, tentokrát za 2:03,99, která se po osmistovce postavila ještě na start dvojnásobné trati, aby pomohla jako vodička pro své kamarádky.

Bombou ovšem byla Macíkova dvoustovka, kde v tvrdém souboji s Kubelíkem, stejně jako na „dvaadvacítkách“, zase zvítězil, navíc v novém českém rekordu 20,39!

     Stříbrné medaile si z Tábora odvezli: Patrik Šorm na 400 m za 45,89, když jen velmi těsně podlehl Krskovi, Filip Šnejdr na 800 m – 1:48,25 (R 1:46,18), Jan Friš zaběhl 1500 m za 3:40,19, desetibojař Ondřej Kopecký dal 110 m přek. za 14,10, Bořek Pešta 400 m přek. – 50,64, Jáchym Kovář 3000 m přek. – 8:53,28, Emma Maštalířová skočila v trojskoku 12,97, Martin Florian v oštěpu hodil 74,41 m. Zaslouženě velkou pozornost budila legenda světového oštěpu Barbora Špotáková, která vedla celou soutěž oštěpařek od prvních pokusů až do posledního hodu Sičakové  a nakonec skončila výkonem 57,13 m druhá.

     Bilanci třetích míst začala vůbec první disciplínou programu kladivářka Veronika Bártová, která poslala své náčiní do vzdálenosti 62,85 m, v sobotu ještě bronz vybojovala Tereza Vokálová na 100 m přek. za 13,40. V neděli rychlou dvoustovku zaběhl i Tomáš Němejc – 20,82, třetí také doběhl na 1500 m Jakub Davidík za 3:41,50, na bronz v tyči potřeboval Dan Bárta 5,26 m.

     Medailí jsme měli o trochu méně než uplynulá léta (i když ze všech oddílů pořád nejvíc: 8-9-5), ale můžeme se těšit na další talenty, které závodí zatím v jiných barvách, ale trénují pod naším vedením většinou přímo na Julisce jako je vítěz krátkých překážek Štěpán Schubert, třetí na 400 př. David Bix a řada dalších čekatelů velkých výkonů, zatím většinou zařazených v SDJ (sportovní družstvo juniorů).

     Z mistrovství nejvíc těší připravenost předpokládaných účastníků letošního Mistrovství světa a posuny v rankingu vzhledem k Mistrovství Evropy a OH v Paříži 2024.

Jako letošní první individuální mistrovství Evropy venkovní sezóny bylo ME ve finském Espoo nedaleko Helsinek a Dukla a její atleti měli zastoupení v počtu 6ti atletů. Naši závodníci dosáhli 3 x na finálovou osmičku a vzhledem k postavení v tabulkách před ME to můžeme považovat za úspěšnou reprezentaci. Nejlepšího umístění dosáhl Ondřej Macík, který se na své první reprezentační akci probojoval do finále. Boj to byl doslova těsný. Po suverénním postupu z rozběhu přišlo drama v semifinále, kdy hrály roli tisíciny, setiny i desetiny. Tisícina (opravdu jedna jediná) pomohla Ondrovi ke 4.místu v jeho semifinále, setina k poražení soupeře z druhého běhu a desetina v síle větru také hrála dukláckým barvám do karet (v obrovském protivětru, kdy mělo první semifinále -3,2 m/s a druhé -3,3 m/s). Nakonec to dopadlo dobře a Ondra ve finále obsadil konečné 7.místo. Jeho výkony v bězích R20,97 s (0,4 m/s), SF21,37 s (-3,2 m/s) a F21,35 s (-1,1 m/s). On i trenér Michal Novák mohli být spokojeni. Dalším finalistou se stal Martin Florian (trenér Petr Frydrych) měl ve své disciplíně hodu oštěpem rovnou finále, kde se představilo 13 borců a dokázal se prosadit do finálové osmičky, kde scházely 3 metry k zisku medaile. Byl to opravdu vyrovnaný závod. Martin zahájil velmi dobře svůj závod a po dvou sériích měl zapsán výkon 74,13 m, v tu chvíli byl boj o medaile velmi otevřený, ale už se bohužel nedokázal zlepšit a tak bere krásné osmé místo v é skvělé konkurenci, kdy zvítězil ukrajinský oštěpař za 83,04 a nadělil téměř 4 metry druhému závodníkovi. Třetí finálové umístění zaznamenal Štěpán Schubert, který je zatím pouze střediskovým závodníkem a hájí barvy Liazu Jablonec. Svěřenec trenérky Dany Jandové se probil velmi náročným postupovým klíčem až do finále, kde si zažil velkou zkušenost při přímém boji s německým reprezentantem a nebyla nouze o kontakt mezi nimi na každé překážce. V českých podmínkách to ještě Štěpán nezažil a bohužel tato zkušenost si vybrala daň a ve finále po kontaktu vyběhl z dráhy a závod dokončil ve volném tempu. Každopádně i tato zkušenost se zúročí v dalších letech a můžeme se těšit na skvělé další závody v podání tohoto talentovaného překážkáře. Jeho výkony v bězích: R13,86 s (1,6 m/s), SF13,88 s (-0,7 m/s) a F17,44 s (0,5 m/s).

Jedinou zástupkyní něžného pohlaví byla svěřenkyně Ladislava Kárského Tereza Elena Šínová, která stejně jako Štěpán je střediskovou závodnicí SDJ a reprezentuje Atletiku Jižní Město. Představila se jako letošní česká jednička na 100 m překážek. Z rozběhu postoupila výkonem 13,44 s (-0,3 m/s) a postoupila do nabitého semifinále, které bylo o hodinu zpožděno kvůli vydatnému dešti. V něm bojovala, ale na postup mezi 8 nejlepších to nestačilo a za výkon 13,43 s v naprostém bezvětří obsadila celkovou 11.příčku. Terku nyní čeká Univerziáda v Číně a věříme, že čerstvě nabité zkušenosti přetaví do úspěchu na této akci.

Velkou smůlu si vybral mílař, Duklák Kuba Davidík, který s trenérem Sašou Matulkou připravil velmi účinnou taktiku a v rozběhu se popral s postupovým klíčem v pohodě a postoupil do finálových bojů (3:49,37 min). Finále probíhalo podobně a po pomalém začátku se závodníci zhruba po kilometru snažili o výrazné zrychlení, které mělo za následek nespočet strkanic a bohužel jedna z nich byla pro Kubu osudnou. Na vnitřní straně první dráhy si udělal prostor okolo soupeře, který jej ale vytlačil mimo tuto dráhu na vnitřek oválu a bohužel si tímto manévrem, dle rozhodčích, pomohl k výhodnější pozici a po doběhu na 8.příčce přišla diskvalifikace. Nic na tom nezměnil ani oficiální protest české výpravy. I tak můžeme být na Kubu hrdí a věříme, že další akce k němu již budou přívětivější a tuto smůlu přetaví do úspěšných dalších startů.

Nejvíce času na stadionu v Espoo strávil svěřenec Míry Ruckého a Romana Šebrleho Fanda Doubek. Tento juniorský mistr světa v desetiboji se po dvou letech, kdy spíše laboroval se zdravotními problémy, mohl představit na evropské akci díky divoké kartě od EAA. Bohužel se mu tolik nedařilo a po kolizi na překážkách v úvodní disciplíně druhého dne, byl diskvalifikován a svůj boj nedokončil. I jemu ale určitě patří respekt a dík za reprezentaci ASC i TJ Dukla na mezinárodním poli. O těchto atletech v budoucnu ještě uslyšíme a jsou našimi nadějemi pro další roky na mezinárodní scéně.

Text: Michal Novák
Foto: ČAS Soňa Maleterová